Situaci komplikuje i kritické unisono na adresu prezidenta, jak od islámskych radkiálů, tak liberálních demokratických kruhů (samozřejmě s místími specifiky) . S prvními to prezident umí, s druhou „kastou“ to jde hůř. Odborníci přirovnávají nazrálou situaci k Iránu 1979, před pádem šáha, kdy část opozice – fanatičtí islamisté uchopili moc a do vězení kráčeli kromě šáhových lidí i jejich demokratičtí odpůrci.
Snad i proto si kladou političtí komentátoři otázku, jestli je prezident schopný změny, ( to reinvent himself) návratu ke svým cílům při nástupu k moci. „Nečekejte to od něho, jednoduše není tímto směrem naprogramovaný … Riskuje že ztratí vše“, soudí jeden z komentátorů. Začíná se mluvit o „ex-constitučních“ opatřeních s ohleden na prohlubící se krizi.
Kritika ze strany soudců a jejich institutů, není ovšem tak nevinná, jak se na první pohled zdá. Jak připomínají komentátoři, cestu k moci vydláždil Mušarrafovi v roce 1999 právě Ustavní soud. Po odstránění vlády Nawaze Šarífa ( dál v exilu spolu s Benazir Bhutto) se objevila „ doktrína nevyhnutnosti“, založena na tezi, že „vůle lidu je nevyšším soudem“. Ústava se pod dohledem Ústavního soudu měnila podle potřeb všema směry, kromě jediného – islámskeho charakteru státu. Odůvodnění soudného dvoru znělo: „ústavní odchylka na přechodné období“. Dnešní bojovník za nedotknutelnost ústavy Iftikhar Mohammad Čódry byl člen tohoto Ústavního soudu.
V pondělí 4. června si to vláda rozházela i s novináři: prezident vyhlásil dodatek k mediálnímu zákonu, který splnomocňuje Pakistan Electronic Media Regulatory Authority (PEMRA) zasahovat proti televizním kanálům, které poruší pravidla. Může konfiskovat vybavení a techniku a zapečetit studio bez konzultací s vyššími orgány. V dodatku se zvyšuje pokuta z 1 milionu rupií na 10 milionů.
Nad mediálním zákonem se diskutovalo v Pákistánu od března 2002, kdy prezident Mušarraf inicioval vznik PEMRA , orgán na regulaci médií. Parlament schválil zákon v květnu 2005. Vzbudil tehdy medzi novináři nevůli a protesty. K existujícímu zákonu teď přibývají dodatky, v sobotu 2. června PEMRA vydala zákaz přímych přenosů politických debat a událostí, týkajících se právní krize v zemi. Tato část zákazu přišla po tom, co některé televizní kanály v přímem přenosu vysílali srážky medzi příslušníky MQM (politická strana Muttahida Quami Movement) a přívržencema bývalého předsedu ÚS Čódryho v Karáčí z 12. května tr. Proti zásahům vůči slobodě médií protestovali PFUJ ( Svaz pákistánskych novinářů ) , Rawalpindi-Islamabad Union of Journalists (RIUJ) a R-I Press Club (RIPC). Vysílání tv kanálů Geo, ARY a Aaj TV je blokováno.
Ve středu 6. června, na zasedání parlamentu (National Assembly), kde se měl schvalovat rozpočet na příští rok, začalo na galerií, vymezené pro novináře skandování a dokonce se tam strhla i rvačka, kterou začali záhy vyšetřovat. Jednání parlamentu bylo přeneseno na čtvrtek. Večer se v premiérově rezidentci sešel prezident a členové vlády s poslancema za vládnoucí strany koalice. Premiér Azíz vysvětloval poslancům příčiny rekordního ekonomického růstu, ze kterého mají profitovat v dalším rozpočtovém období všichni občané.
Včera byl vstup do parlamentu odepřen všem novinářům s výjimkou PTV ( PákistánskáTelevize) a americké agentury Associated Press Pakistan.Před budovou, obklopenou skandujícími novináři, došlo i k výměně názorů mezi novináři a ministrem pro náboženství, synem bývalého prezidenta generála Ziaul Haqa, Mohammada Ejaz-ul-Haqa. Novináři připoměli, že za jeho vlády bylo nařízeno bičování některých novinářů. Zvedla se vlna protestů politické opozice i lidskoprávních organizací. Vše připomíná spuštění samočinného mechanismu, podobného téměř všude, kde jde o udržení moci. Situace se vyhrocuje a šancí zvrátit negativní procesy ubývá.
Recept na záchranu všeho zní jednoduše: souhlasit s odložením uniformy, obnovit nezávislost a hodnověrnost soudnictví a podělit se o moc se stejně smýšlejícími lidmi z opozice. Dřív než bude pozdě na všechno a pro všechny.