Reklama
 
Blog | Viera Langerová

Bude výjimečný stav realitou?

Pakistán před volbama.                     Celá země dnes kouká do krystalových koulí po obou stranách mocenského hřiště  a snaží se hádat, co bude dál. Otázkou dne zůstávájí kroky prezidenta Mušarrafa, připravujícího se k volbě hlavy státu na dalších 5 let parlamentem, který bude záhy rozpuštěn a v zemi se budou konat parlamentní volby. Země ovšem otřásá  už od března  kauza  s předsedou nejvyššího soudu Iftikharem Čódrym. Sobotní návštěva Taxily ( cca 80 km od Islamabádu)  byla další bouřlivou a  masovou demonstrací na jeho podporu.

    Situaci komplikuje i kritické unisono na adresu prezidenta, jak od islámskych  radkiálů, tak liberálních demokratických kruhů (samozřejmě s místími specifiky) . S prvními to prezident umí, s druhou „kastou“ to jde hůř. Odborníci přirovnávají nazrálou situaci k Iránu 1979, před pádem šáha, kdy část opozice  – fanatičtí islamisté uchopili moc a do vězení kráčeli kromě šáhových lidí i jejich demokratičtí odpůrci.           

    Snad i proto si kladou političtí komentátoři otázku, jestli je prezident schopný změny, ( to reinvent himself) návratu ke svým cílům při nástupu k moci. „Nečekejte to od něho, jednoduše není tímto směrem naprogramovaný Riskuje že ztratí vše“, soudí jeden z komentátorů.  Začíná se mluvit o „ex-constitučních“ opatřeních s ohleden na prohlubící se krizi.           

    Kritika  ze strany soudců a jejich institutů, není ovšem tak nevinná, jak se na první pohled zdá. Jak připomínají komentátoři, cestu k moci vydláždil Mušarrafovi v roce 1999 právě Ustavní soud. Po odstránění vlády Nawaze Šarífa ( dál v exilu spolu s Benazir Bhutto) se objevila „ doktrína nevyhnutnosti“, založena na tezi, že „vůle lidu je nevyšším soudem“. Ústava se pod dohledem Ústavního soudu měnila podle potřeb všema směry,  kromě jediného – islámskeho charakteru státu. Odůvodnění soudného dvoru znělo: „ústavní odchylka na přechodné období“. Dnešní bojovník za nedotknutelnost ústavy Iftikhar Mohammad Čódry byl člen tohoto Ústavního soudu.           

Reklama

   V pondělí 4. června  si to vláda rozházela i s novináři: prezident vyhlásil dodatek k mediálnímu zákonu, který  splnomocňuje   Pakistan Electronic Media Regulatory Authority (PEMRA)  zasahovat proti televizním kanálům, které poruší pravidla. Může konfiskovat vybavení a techniku a zapečetit studio bez konzultací  s vyššími orgány. V dodatku se zvyšuje pokuta z 1 milionu rupií na 10 milionů.             

   Nad mediálním zákonem se diskutovalo v Pákistánu od března  2002, kdy prezident Mušarraf inicioval vznik PEMRA , orgán na regulaci médií. Parlament schválil zákon  v květnu 2005. Vzbudil tehdy medzi novináři nevůli a protesty. K existujícímu zákonu teď přibývají dodatky, v sobotu  2. června PEMRA vydala zákaz přímych přenosů politických debat a  událostí, týkajících se právní krize v zemi.  Tato část zákazu přišla po tom, co  některé televizní kanály v přímem přenosu vysílali srážky medzi  příslušníky MQM (politická strana Muttahida Quami Movement) a přívržencema  bývalého předsedu  ÚS Čódryho v Karáčí z 12. května tr. Proti zásahům vůči slobodě médií protestovali PFUJ ( Svaz pákistánskych novinářů ) , Rawalpindi-Islamabad Union of Journalists (RIUJ)  a R-I Press Club (RIPC).  Vysílání tv kanálů  Geo, ARY a Aaj TV je blokováno.              

    Ve středu 6. června, na zasedání  parlamentu (National Assembly), kde se měl schvalovat rozpočet na příští rok,  začalo na galerií, vymezené pro novináře skandování a dokonce se tam strhla i rvačka, kterou začali záhy vyšetřovat. Jednání parlamentu bylo přeneseno na čtvrtek. Večer se v premiérově rezidentci sešel prezident a členové vlády s poslancema za vládnoucí strany koalice. Premiér Azíz vysvětloval  poslancům  příčiny rekordního ekonomického růstu, ze kterého mají profitovat v dalším  rozpočtovém období  všichni občané.           

   Včera byl vstup do parlamentu odepřen všem novinářům s výjimkou PTV ( PákistánskáTelevize) a americké agentury  Associated Press Pakistan.Před budovou, obklopenou skandujícími novináři, došlo i k výměně názorů mezi novináři a ministrem pro náboženství, synem bývalého prezidenta generála Ziaul Haqa,  Mohammada Ejaz-ul-Haqa. Novináři připoměli, že za jeho vlády bylo nařízeno bičování některých novinářů. Zvedla se vlna protestů politické opozice i lidskoprávních organizací. Vše připomíná spuštění samočinného mechanismu, podobného téměř všude, kde jde o udržení moci. Situace  se vyhrocuje  a šancí  zvrátit negativní procesy ubývá.            

   Recept na záchranu všeho zní jednoduše: souhlasit s odložením uniformy, obnovit  nezávislost a hodnověrnost  soudnictví a podělit se o moc se stejně smýšlejícími lidmi z opozice. Dřív než bude pozdě na všechno a pro všechny.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama