Už svým prvním románem Molí dým (Moth Smoke, 2000) uvádí Hamid čtenáře do světa svého složitého hrdinu, hledajícího vlastní osobní integritu ve světě rozděleném složitou hierarchií pakistánské společnosti , ve kterém hraje rodina a její vazby určující roli. Ztráta rodinné sítě, plnící nejenom roli emocionální, ale především sociální, dovede jednotlivce, postaveného „mimo hru“ k totálnímu krachu , pádu na samé dno společnosti. Konflikt individualita versus komunita je dopředu prohraným bojem. Je to zároveň i nevšedný pohled do života „zlaté“ pákistánské mládeže, žijící vlastní rozverný život v izolaci od všeho, s čím můžeme ztotožňovat zbytek pákistánské společnosti.
Hamidův nenovější román Váhavý fundamentalista je napsán ve formě zpovědi Changeze náhodnému Američanovi, kterého potkává v láhaurské restauraci. Vypráví mu příběh svého života, který ho dovedl z USA zpátky domů.
Pro zkušeného personalistu firmy Underwood Samsons Jima, je Changez příkladem chudého, ale vysoce inteligentního studenta, který po pohádkovém americkém vzoru vykročí z nicoty a (domnělé) bídy, do světa úspěchu a velikých peněz. Vidí v něm spojence v osudu, který sdílejí. Changez je ovšem synem ze zámožné láhaurské aristokratické rodiny, kde jsou majetky, ale nejsou velké peníze. Ty se „přestěhovali“ k nové buržoazii, dravým podnikatelům, kteří se podobně, jak to bylo v západné Evropě 19. století nebo východné Evropě konce 20. století , přestěhovali na nejvyšší příčky sociální hierarchie a začali diktovat frustrované aristokracii a intelektuální elitě svá pravidla morálky, úspěchu a životního stylu. Zjemnělá elegance elegantních mravů Changeze spolu s jeho kultivovaným britským akcentem ho odlišuje od jeho amerických spolužáků. Dostává se mu respektu kvůli úctě vůči všemu britskému a následně evropskému. „Přemýšlel jsem o tom proč můj manýrismus tolik působí na moje starší kolegy. Možná to byl můj jazyk: Pákistán, stejně jako Amerika, je konec konců taky jenom bývalá anglická kolonie a to je pak důvod, že vás kvůli anglickému akcentu spojují s bohatstvím a mocí.Tady, stejně jako v Pákistánu. A možná to byla moje schopnost pohybovat se s hrdostí a zároveň úctou v hierarchizovaném prostředí. To je něco, v čem americká mládež na rozdíl od svých pakistánských protějšků není školena. Jakýkoliv byl důvod výhod, kterých se mi dostávalo kvůli mé odlišnosti, zkoušel jsem je využít, jak se jenom dalo.“ (str.25)
Na přijetí svého nového amerického Já se podílí i Changezův vztah k Erice, dceři majetných amerických rodičů a potenciální spisovatelce. Dívka v jeho důstojnosti a zvláštních způsobech nalézá mnohé z osoby svého mrtvého přítele Chrise.
Společnost, kde se uchytí jako geniální analytik (oceňuje společnosti, určené k prodeji), ho posílá na Filipíny. Od pohledu obyčejného místního řidiče , který zahlédne z luxusního vozu, se odvíjí motiv „spodního proudu“. Ten v něm vyvolá pocit, že nepatří tam, kam ho umístil pohrdavý a nepřátelský pohled. Rovněž stručné zařazení a charakteristika Pákistánu od Eriččina otce mu nepřidá klid. „Eriččin otec se mě zeptal, jak to vypadá doma a já řekl, že vcelku dobře, děkuji, když řekl „ ekonomika se ale rozpadá, že? Korupce, diktatura, bohatí žijí jako princové, zatímco ostatní trpí. Jsou to solidní lidé nechápejte mě špatně, dobře? Mám rád Pákistánce. Ale elita znásilnila vše a úplně, že? A ještě fundamentalismus. Vy máte vážné potíže s fundamentalismem.
… Na tom, co řekl nebylo nic otevřeně napadnutelného , skutečně, v tom, co řekl bylo víc pravdy, než v článcích Wall Street Journal, které jsem nedávno začal číst. Ale ten tón – promiňte, typická americká skrývaná blahosklonnost ve mně udeřila na negativní strunu a byla to jenom moje slušnost, kterou jsem se omezil na větu, ano jsou určité výzvy, pane, ale žije tam moje rodina a můžu vás ujistit, že to není tak zlé, jak říkáte.“ (str. 33)
Do této vnitřní nejistoty vpadne 11. září, problémy na letišti a otázka: „Za jakým účelem jste přijel do USA? Žiji tady, odpovídá Changez. Žena otázku opakuje. Cítí při pohledu na destrukci radost ze symboliky celého aktu. Následná válka v Afghánistánu se mu jeví jako „boj mašin na zabíjení, terminátorů, postupujících proti ubohým Afgháncům.
Jim mu vysvětluje: „Ekonomika je jako zvíře. Vyvíjí se. Nejdřív potřebuje svaly.Teď se všechna krev valí do mozku. Tam já chci být. Ve financích. V koordinačním biznisu. A to je to místo, kde jsi i ty. Ty jsi ta krev, která se dostává z určité části těla, kterou už zvíře nepotřebuje. Z chvostu. Jako já. My jsme přišli z míst, která jsou už zbytečná a jsou k ničemu. … Hodně lidem to nedochází, dítě, řekl , sedl si ke mně a pokyvoval hlavou ve směru tmavé budovy, kterou jsme míjeli. Pokoušejí se odporovat změnám. Moc plyne z vůle ke změně.
Uvažoval jsem o tom, co řekl… měl v něčem pravdu, ale představa, že jsem přišel z míst, určených k atrofii byla nepříjemná.“ (str.58)
Changez se ocitl na křižovatce a pohybuje se ve vnitřním zmatku. Z jedné strany cítí se slabší části nového konfliktu, ale z druhé je stále přestavitelem jednak vznešené pákistánské rodiny a je si vědom svého paradoxně dvojího vyššího postavení vůči nižším společenským vrstvám a jednak je na opačně straně linie – je reprezentantem mocného amerického biznisu. Jeho učitelé mu neustále opakují, že se musí soustředit na podstatu. (Focus on the fundamentals.) Zdá se, že výchova ke rozhodnosti , výkonnosti a přímému tahu na branku, bez zbytečného váhání překoná vše. Najednou se objevuje Erika a její vnitřní křehkost, definitivně odvádějící dívku jeho srdce do psychiatrické léčebny. Odsuď zmizí, neznámo kam, Changez ji hledá a definitivně ztrácí všechny své pozice. Nechává si narůst bradu a odmítá se oholit.Přestává mu zaléžet na čemkoliv.Vyhodí ho z práce, končí jeho vízum a on se vrací k rodičům do Láhauru. Když se objeví v kampusu university, kde přednáší zahraničná televize, mluví o Americe jazykem nepřátele.
Změna jako odcizení.
Obraz vnitřního světa moslima , který měl velice optimistické vyhlídky na vše co v dnešním světě znamená vítězství a moc se láme v několika bodech: pocit výjimečnosti, oceněnou nejen obdivnými slovy personalistu Jima, ale i krásnou dívkou trvá do té chvíle, než je zařazen do výkonního tímu americké společnosti. Je to najednou jakási imitace jeho nové „rodiny“ s naznačenými a vlastně i vyžadovanými korporativními vazbami, které se jaksi automaticky snaží odříznout ho od země, ze které přichází. Označují to místo jako určené k zániku kvůli své neschopnosti se změnit. Změna jako mantra pokroku je pro Changeze nepřijatelná, protože vyžaduje jasné hodnocení a stanoviska. I když cítí, že na vysloveném je hodně pravdy, není schopen takového soudu. Cítí ho jako ponížení a tento pocit v něm spouští obranné mechanismy.Podporují ho všechny argumenty, posbírané po široké cestě , kterou prošla islámská civilizace v konfrontaci se Západem. Utíká se do minulosti s poukazem na bývalou vznešenost svého města a jeho zašlou krásu a poukazuje na dobyvačnost Ameriky.
Není schopen unést svou novou identitu, která žádá dvojí, z jedné strany přísný individualismus a z druhé jeho začlenění do systému orientovaného na cíl a výkon.Navíc přichází zpátky do Třetího světa jako představitel nenáviděné ale obdivované mocnosti. A tak je i přijímán. Chaos, plynoucí ze zmnožených složitých rolí, jako příznaku rozvinuté post industriální společnosti a jejich silná absorbční schopnost a náročnost ho dovede k jejich negaci . Omlouvá se svému americkému posluchači svou mladostí a nezkušeností, za kterou je nedostatečná vnitřní příprava na to, čím v této nové situaci byl i čím bude.
Západní vzdělání- status bez funkce.
Důvody, které ženou děti pákistánské elity studovat na západních univerzitách postrádá často praktické motivy a bývá vedený spíš potvrzením společenského postavení. Schopnost například efektivně řídit a programovat chod výkonných jednotek – bank, průmyslových podniků atd. je v jiné, připusťme méně rozvité ekonomice obtížná a úroveň platů nemůže zodpovídat ceně tohoto vzdělání. Velkou překážkou v jeho praktickém výkonu je třeba i úroveň nižšího personálu a vysoká míra negramotnosti. Ke kumulací frustrací z návratu přispívá i model, který ve svém románu podává Mohsin Hamid. Unést tíhu z této konfrontace, situované do prominentních kruhů biznisu je příliš těžké i proto, že jde o mladé a nezkušené lidi a agenda odporu s bohatou militantní platformou je vždy po ruce.
Zajímavým tématem je i hluboký osobní rozpor Changeze mezi jeho vysokou inteligencí a zodpovídajícím způsobem mnohoúrovňového myšlení, generovaném špičkovou universitou a rychlostí, kterou se dokáže všeho zbavit návratem k docela jiné kategorii myšlení.
V románu se objevuje i kratičká pasáž o tom, že Changez posílá domů peníze po tom, co mu rodina popíše problémy se zastaralým vodním potrubím. Když jim pošle peníze, vše se dá do pořádku, ale tato možnost vydělávat a podporovat svou rodinu není pro něj dostatečným důvodem k vážnější úvaze.Pocit ponížení má vyšší hladinu motivace, než jakákoliv praktická možnost, což ho odlišuje jako výše postaveného člověka od miliónů chudších rodáků a konec konců i od valného počtu dalších asijských emigrantů.
Kulturu, založenou na cti a hrdosti západní člověk těžko chápe zejména tehdy, když její kriteria třeba rodiče dokážou postavit výš než život vlastního dítěte. Často se v novinách dočtete, že otec zabil svou dceru, protože poskvrnila čest rodiny.Krevní msta je institucionálním důsledkem této morální koncepce. Východní kultury, jak vysvětluje Salman Rushdie v rozhovoru pro Global Viewpoint, které neznají koncept prvotního hříchu, jsou myšlenky o tom, že člověk se rodí vinný a jeho vina je vykoupena , cizí. Morální póly kultury spojují s kriterii čistoty, nevinnosti a cti na jedné straně a na opačné stojí hanba a ponížení.
Paradigma romantické lásky.
V románu hraje důležitou roli i vztah Changeze a Eriky. Mluví o veliké lásce, romantickém vztahu, vášni, která dokáže dovést k vyslovení nemyslitelného, osvobozené eufórii, kdy svět po tomto zážitku vypadá jinak a to vše je potlačeno pochybnostmi a lítostí nad ztrátou. Erika mizí, na sklaném srázu se najdou jenom její pečlivě uložené šaty.
Citová nezralost, způsobená rodovou segregací a tradicí domluvených sňatků, přesvědčení, že láska mimo manželství je poskvrnou rodinné cti a vůbec nepatřičným projevem , je další pastí ve společnosti, otevřené docela jiné filozofii vztahů mezi mužem a ženou.
Mýtem o romantické lásce se ostatně živý i celý Bollywood a vůbec toto schéma vychází z tradic persko- urdského dvorního divadla, oblíbeného v mughalské (islámské) Indii. Toto centrální téma bylo v koloniálních časech podpořeno viktoriánskymi romantickými vzory. Když se celá architektura podpoří ještě silně extatickým nábojem, vycházejícím z náboženské tradice (islám zejména v pákistánském Sindhu sdílí hodně v této rovině s hinduizmem), může být pro nezkušeného mladíka setkání s první láskou skutečně nebezpečné.
Asi nejefektivnější pomůckou ke chápání všech procesů, spuštěných v románové konfrontaci (a nejenom tam) je jeho převedení na úroveň konfliktu urbánní a rurální společnosti. Na jeho popis je bohatá zejména slovenská próza v dílech klasiků (Milo Urban, S.H.Vajanský, Terézia Vansová), kde město sehrává jednoznačně negativní roli jako semeniště hříchu. Zemědělská patriarchální společnost je ovšem společností založené na instinktech přežití, vytvářených v soužití s přírodou a obranných mechanizmech vůči všem vnějším hrozbám, které po staletí vytvářela. Začínají množstvem narozených dětí, silnými rodinnými vazbami a končí přísnou kolektivní morálkou.
Román Mohsina Hamida je zajímavým čtením. Sám na zmíněné universitě studoval a dlouho žil v New Yorku. Pojmenoval mnohé, i když ne vše z nejžhavější agendy současného světa – stavu islámského světa, a jeho dramatických průniků do západní společnosti.