Reklama
 
Blog | Viera Langerová

Jak se rodí fundamentalista.

   Román pákistánskeho spisovatele Mohsina Hamida Váhavý fundamentalista (Oxford University Press 2007) je pohledem na složitou psyché úspěšného pákistánskeho studenta Princetonské university, který  se zaměstná v prominentní americké firmě. Začátek raketové kariéry je i začátekm pochybností, nehybnosti a zásadní změny v jeho názorech na západní společnost, vše definitvně odstartované osudovým datem 11. září 2001. 

   Už svým prvním románem Molí dým (Moth Smoke, 2000) uvádí  Hamid čtenáře do světa svého  složitého hrdinu, hledajícího vlastní osobní integritu  ve světě rozděleném složitou hierarchií pakistánské společnosti , ve kterém hraje rodina a její vazby určující roli. Ztráta rodinné sítě, plnící nejenom roli emocionální, ale především sociální, dovede jednotlivce, postaveného „mimo hru“ k totálnímu krachu , pádu na samé dno společnosti. Konflikt individualita versus komunita je dopředu prohraným bojem. Je to zároveň  i nevšedný pohled do života „zlaté“ pákistánské mládeže, žijící vlastní rozverný život v izolaci od všeho,  s čím můžeme ztotožňovat zbytek pákistánské společnosti.

   Hamidův nenovější román Váhavý fundamentalista  je napsán ve formě zpovědi Changeze  náhodnému Američanovi, kterého potkává v láhaurské restauraci. Vypráví mu příběh svého života, který ho dovedl z USA zpátky domů.

    Pro zkušeného personalistu firmy Underwood Samsons Jima, je Changez příkladem chudého, ale vysoce inteligentního studenta, který po pohádkovém americkém vzoru vykročí z nicoty a (domnělé) bídy, do světa úspěchu a velikých peněz. Vidí v něm spojence v osudu, který sdílejí. Changez je ovšem synem ze zámožné láhaurské aristokratické rodiny, kde jsou majetky, ale nejsou velké peníze. Ty se „přestěhovali“ k nové buržoazii, dravým podnikatelům, kteří se podobně, jak to bylo v západné  Evropě 19. století nebo  východné Evropě  konce 20. století ,  přestěhovali na nejvyšší příčky sociální hierarchie a  začali diktovat  frustrované aristokracii a intelektuální elitě svá pravidla  morálky, úspěchu a životního stylu. Zjemnělá elegance elegantních mravů Changeze  spolu s jeho kultivovaným britským akcentem  ho odlišuje od jeho amerických spolužáků. Dostává se mu respektu  kvůli úctě vůči všemu britskému a následně evropskému. „Přemýšlel jsem o tom proč můj manýrismus tolik působí na moje starší kolegy. Možná to byl můj jazyk: Pákistán, stejně jako Amerika, je konec konců taky jenom bývalá  anglická kolonie  a to je pak  důvod, že  vás kvůli anglickému akcentu spojují s bohatstvím a mocí.Tady, stejně jako v Pákistánu. A možná to byla moje schopnost pohybovat se s hrdostí a zároveň úctou v hierarchizovaném prostředí. To je něco, v čem americká mládež na rozdíl od svých pakistánských  protějšků není školena. Jakýkoliv byl důvod  výhod, kterých se mi dostávalo kvůli mé  odlišnosti, zkoušel jsem je využít, jak se jenom dalo.“ (str.25)

Reklama

    Na přijetí svého nového amerického Já se podílí i Changezův vztah k Erice, dceři majetných amerických rodičů a potenciální spisovatelce. Dívka v jeho důstojnosti a zvláštních způsobech nalézá mnohé z osoby svého mrtvého přítele Chrise.

   Společnost, kde se uchytí jako geniální analytik (oceňuje společnosti, určené k prodeji), ho posílá na Filipíny. Od pohledu obyčejného místního  řidiče , který zahlédne z luxusního vozu, se odvíjí motiv „spodního proudu“. Ten v něm vyvolá pocit, že nepatří tam, kam ho umístil pohrdavý a nepřátelský pohled. Rovněž stručné zařazení a charakteristika Pákistánu od Eriččina otce mu nepřidá klid. „Eriččin otec se mě zeptal, jak to vypadá doma a já řekl, že vcelku dobře, děkuji, když řekl „ ekonomika se ale rozpadá, že? Korupce, diktatura, bohatí žijí jako princové, zatímco ostatní trpí. Jsou to solidní lidé  nechápejte mě špatně, dobře? Mám rád Pákistánce. Ale elita znásilnila vše a úplně, že? A ještě fundamentalismus. Vy máte vážné potíže s fundamentalismem.

  … Na tom, co řekl nebylo nic otevřeně napadnutelného , skutečně, v tom, co řekl bylo víc  pravdy, než v článcích Wall Street Journal, které jsem nedávno začal číst. Ale ten tón – promiňte, typická americká skrývaná blahosklonnost  ve mně udeřila na negativní strunu a byla to jenom moje slušnost, kterou jsem se omezil na větu, ano jsou určité výzvy, pane, ale žije tam moje rodina a můžu vás ujistit, že to není tak zlé, jak říkáte.“ (str. 33)

   Do této vnitřní nejistoty vpadne 11. září, problémy na letišti a otázka: „Za jakým účelem jste přijel do USA? Žiji tady, odpovídá Changez. Žena otázku  opakuje. Cítí při pohledu na destrukci radost ze symboliky celého aktu.  Následná válka v Afghánistánu se mu jeví jako  „boj mašin na zabíjení, terminátorů, postupujících proti ubohým Afgháncům.

Jim mu vysvětluje:  „Ekonomika je jako zvíře. Vyvíjí se. Nejdřív potřebuje svaly.Teď se všechna krev valí do mozku. Tam já chci být. Ve financích. V koordinačním biznisu. A to je to místo, kde jsi i ty. Ty jsi ta krev, která se dostává z určité části těla, kterou už zvíře nepotřebuje. Z chvostu. Jako já. My jsme přišli z míst, která  jsou už zbytečná a  jsou k ničemu. … Hodně lidem to nedochází, dítě, řekl , sedl si ke mně a pokyvoval hlavou  ve směru tmavé budovy, kterou jsme míjeli. Pokoušejí se odporovat změnám. Moc  plyne z vůle ke změně.

Uvažoval jsem o tom, co řekl… měl v něčem pravdu, ale představa, že jsem přišel z míst, určených k atrofii byla nepříjemná.“ (str.58)

    Changez  se ocitl na křižovatce a pohybuje se ve vnitřním zmatku. Z jedné strany cítí se slabší části nového konfliktu, ale z druhé  je stále přestavitelem  jednak  vznešené pákistánské rodiny a je si vědom svého paradoxně dvojího vyššího postavení vůči nižším společenským vrstvám a jednak je na opačně straně linie – je reprezentantem mocného amerického biznisu.  Jeho učitelé mu neustále opakují, že  se musí soustředit na podstatu. (Focus on the fundamentals.)  Zdá se, že výchova ke rozhodnosti , výkonnosti  a přímému tahu na branku, bez zbytečného váhání překoná vše.  Najednou se objevuje Erika a její vnitřní  křehkost, definitivně odvádějící dívku jeho srdce do psychiatrické léčebny. Odsuď zmizí, neznámo kam, Changez ji hledá a definitivně ztrácí všechny své pozice. Nechává si narůst bradu a odmítá se oholit.Přestává mu zaléžet na čemkoliv.Vyhodí ho z práce, končí jeho vízum a on se vrací k rodičům do Láhauru. Když se objeví v kampusu university, kde přednáší zahraničná televize,  mluví o Americe jazykem nepřátele.

Změna jako odcizení.

   Obraz vnitřního světa  moslima  , který měl velice  optimistické vyhlídky na vše co v dnešním světě znamená vítězství a moc se láme  v několika bodech: pocit výjimečnosti, oceněnou nejen obdivnými slovy personalistu Jima, ale i krásnou dívkou trvá do té chvíle, než je zařazen do výkonního tímu americké společnosti. Je to najednou jakási imitace jeho  nové „rodiny“ s naznačenými a vlastně i vyžadovanými korporativními  vazbami, které se jaksi automaticky snaží  odříznout ho od  země, ze které přichází. Označují  to místo jako určené k zániku kvůli své neschopnosti se změnit. Změna jako mantra  pokroku je pro Changeze nepřijatelná, protože  vyžaduje   jasné hodnocení a stanoviska. I když cítí, že na vysloveném je hodně pravdy, není schopen  takového soudu. Cítí ho jako ponížení a tento pocit v něm spouští obranné mechanismy.Podporují ho všechny argumenty, posbírané po široké cestě , kterou prošla islámská civilizace v konfrontaci se Západem. Utíká se do minulosti s poukazem na  bývalou vznešenost  svého města a jeho zašlou krásu a poukazuje na dobyvačnost Ameriky.

   Není schopen unést svou novou identitu, která žádá dvojí, z jedné strany přísný individualismus a z druhé jeho začlenění do  systému  orientovaného na cíl a výkon.Navíc přichází zpátky do Třetího světa jako představitel  nenáviděné  ale obdivované mocnosti. A tak je i přijímán.  Chaos, plynoucí ze zmnožených složitých rolí, jako příznaku  rozvinuté post industriální společnosti a jejich silná absorbční schopnost a náročnost  ho dovede k jejich negaci . Omlouvá se svému  americkému posluchači svou mladostí a nezkušeností, za kterou je  nedostatečná vnitřní příprava na  to, čím v této nové situaci  byl i čím bude.

Západní vzdělání- status bez funkce.

    Důvody, které ženou děti pákistánské elity studovat na západních univerzitách  postrádá  často praktické motivy a bývá vedený  spíš  potvrzením společenského postavení. Schopnost například efektivně řídit  a programovat  chod  výkonných jednotek – bank, průmyslových podniků atd. je v jiné, připusťme méně rozvité ekonomice obtížná a úroveň platů nemůže zodpovídat  ceně tohoto vzdělání. Velkou překážkou v jeho praktickém výkonu  je  třeba  i úroveň nižšího personálu  a vysoká míra negramotnosti. Ke kumulací frustrací z návratu přispívá i model, který ve svém románu podává Mohsin Hamid. Unést tíhu z této konfrontace, situované do prominentních  kruhů biznisu  je příliš těžké i proto, že  jde o mladé a nezkušené lidi a  agenda odporu  s bohatou militantní   platformou  je vždy po ruce.

   Zajímavým tématem je i hluboký osobní rozpor Changeze mezi jeho vysokou inteligencí a zodpovídajícím způsobem  mnohoúrovňového myšlení, generovaném špičkovou universitou a rychlostí, kterou se dokáže všeho zbavit návratem k docela jiné kategorii myšlení. 

     V románu se objevuje i kratičká pasáž o tom, že  Changez  posílá domů peníze po tom, co mu  rodina popíše problémy se zastaralým vodním potrubím. Když jim pošle peníze, vše se dá do pořádku, ale tato možnost  vydělávat a podporovat  svou rodinu není pro něj dostatečným důvodem k vážnější úvaze.Pocit ponížení má vyšší hladinu motivace, než jakákoliv praktická možnost, což ho odlišuje jako výše postaveného člověka od miliónů chudších   rodáků a konec konců i od valného  počtu  dalších asijských emigrantů.

      Kulturu, založenou na cti a hrdosti západní člověk těžko chápe zejména tehdy, když  její kriteria třeba rodiče dokážou postavit výš než život vlastního dítěte. Často se v novinách dočtete, že otec  zabil svou dceru, protože poskvrnila čest rodiny.Krevní msta je institucionálním důsledkem této morální koncepce. Východní kultury, jak vysvětluje Salman Rushdie v rozhovoru pro Global Viewpoint,  které neznají koncept prvotního hříchu, jsou myšlenky o tom, že člověk se rodí vinný a jeho vina je vykoupena , cizí. Morální póly kultury spojují s kriterii čistoty, nevinnosti  a cti na jedné straně a na opačné stojí  hanba a ponížení.

Paradigma romantické lásky.

    V románu hraje důležitou roli i vztah Changeze a Eriky. Mluví o veliké lásce, romantickém vztahu,  vášni, která dokáže dovést k vyslovení nemyslitelného, osvobozené eufórii, kdy svět po tomto zážitku vypadá jinak a to vše je  potlačeno pochybnostmi a lítostí nad ztrátou. Erika mizí, na sklaném srázu se najdou jenom její pečlivě uložené šaty.

    Citová nezralost,  způsobená  rodovou segregací a tradicí domluvených sňatků, přesvědčení, že  láska mimo manželství je poskvrnou rodinné cti a vůbec nepatřičným projevem , je další pastí  ve společnosti, otevřené docela jiné filozofii vztahů mezi mužem a ženou.

     Mýtem o romantické lásce se ostatně živý i celý Bollywood a vůbec toto schéma vychází z tradic persko- urdského dvorního divadla, oblíbeného v mughalské (islámské) Indii. Toto centrální téma bylo v koloniálních časech podpořeno viktoriánskymi  romantickými vzory. Když se celá architektura podpoří ještě silně extatickým nábojem, vycházejícím z náboženské tradice (islám zejména v pákistánském Sindhu sdílí hodně  v této rovině s hinduizmem), může být pro nezkušeného mladíka setkání s první láskou skutečně nebezpečné.

 

    Asi nejefektivnější pomůckou ke chápání všech procesů, spuštěných v románové konfrontaci (a nejenom tam) je  jeho převedení na úroveň konfliktu urbánní a rurální společnosti. Na  jeho popis je bohatá zejména slovenská próza v dílech klasiků (Milo Urban, S.H.Vajanský, Terézia Vansová), kde město sehrává jednoznačně negativní roli jako semeniště hříchu. Zemědělská patriarchální společnost  je ovšem společností založené na instinktech přežití, vytvářených v soužití s přírodou  a obranných mechanizmech vůči všem vnějším hrozbám, které po staletí vytvářela. Začínají množstvem narozených dětí, silnými rodinnými vazbami a končí  přísnou kolektivní morálkou.    

    Román Mohsina Hamida je zajímavým čtením. Sám na zmíněné universitě studoval a dlouho žil v New Yorku. Pojmenoval mnohé, i když ne vše z nejžhavější agendy současného světa –  stavu  islámského světa,  a jeho dramatických průniků  do západní společnosti.

    

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama