Reklama
 
Blog | Viera Langerová

Lakhnaú a Umrao Džan– bollywoodska verze poezie

Mirza Rušwa : The Courtesan of Lucknow. 1899Z urdštiny do angličtiny přeložil Kušvant Singh . 2000, Alhamra, Pakistan  Umrao Džan. 1981     Režie: Muzaffar Ali Umrao Džan. 2006     Režie:  J.P. Dutta 

      Musím se přiznat, že k místní poezii jsem zaujala hned po příchodě do Pákistánu rezervovaný postoj. Důvod byl možná dětinský, ale „vplyvný“. Jakýsi místní  gentleman nám jednou poslal se svými vybranými spisy o daňové politice  i vlastnou knížku poezie.  Zvědavě jsem tam nahlédla a vzápětí jsem se od  tohto čtiva rychle vzdálila. Kombinace náboženské sentimentality a častých zahradnických metafor mě neoslovili. Záhy jsem zjistila, že se tady psaní považuje za  projev dobré výchovy. Jednou jsem jako hostitelka poslouchala své poetické přátelé – také známou pakistanskou poetku a aktivistku Kišvar Nahíd, po prvé v životě jsem zažila  po několika verších nadšené výkřiky obdivu. Jako v opeře. To se tady sluší.           

     Kurtizánu z Lucknow jsem si přečetla kvůli filmům, přesněji dvěma verzím jednoho příběhu. Oba jsou důkazem postupujících změn, odehrávajících se v Bollywoodu.            

     Spisovatel Miza Rušva (1857-1931) se považuje za jednoho z nejlepších prozaiků, píšících v urdštině a byl legendou ještě za života. Kromě psaní se věnoval také astronomii, matematice, hydraulice a chémii.Když se v Lakhnaú (angl. Lucknow) objevili po prvé kola, byl presvědčen, že všechno hned zvládne. Skončilo to zlomenou klíční kostí, ale na kole jezdil dál. Když měl peníze oblékal se s přepychem lakhnaúskeho boháče, ale většinu svého života chodil v lungi , bílá látka omotaná kolem pasu a noh. Seděl se skříženýma nohama na koberci, obklopen knihama.Měl obrovský knír a zastřený, astmatický hlas.           

Reklama

    Studoval techniku v zahraničí a po návratu do Indie pracoval na železnici v Balúčistánu, pak byl krátkou dobu ve státních službách a vrátil se do Lakhnaú. Začína učit a dále píše. V Christian College prednáší kromě matematiky i vědu, filozofii a perštinu.  Opouští Lakhnaú a stěhuje se do Hyderabádu, kde  nakonec na tyfus umírá.          

     Román Umrao Džan Ada se objevuje, když mu je osumačtyřicet. Úspěch je okamžitý a obrovský.Kritikové  vyhlašují román za nejlepší dílo, které bylo v Lucknow v urdštině  napsáno.Čtenáře samozřejmě  zaujalo téma, ale najobivovanější je jazyk románu.                       

    Umrao Džan, poetka a tanečnice, se nedostala na dráhu prostitutky  dobrovolně. V úvodu příběhu ji od rodičů  unese Dilawar Chan a prodá majitelke nevěstince v Lakhnaú. Chanum děvčátko postupně učí zpěvu i tanci a vychovává s ostatními dětmi, žijícími v nevěstinci. Amíra, přejmenovaná na Umrao dospívá. Se ztrátou panenství dostáva její jméno přídavek Džan.              

    Pak se na scéně objevuje Nawab Sultan, do kterého se nešťastně zamiluje. Při jedné z návštěv Nawab zabije dotěrného obdivovatele Umrao a i kvůli tlaku rodičů se z jejího života stratí. Umrao nemá na zákazníky štěstí, z tajemného Faiz Aliho se vyklube lupič. Zjistí to na cestě do Farruchabadu, kde ji Faiz Ali slibuje pohodlný život  na svém majetku. Dá Chanum dva měsíční platy Umrao a vydají se na cestu. Zatknou je ale vojáci. Po propuštění se jí ujme Radža Sahib, tráví čas v jeho domě, zpívá a tancuje  pro jeho hosty, ale pak se rozhodne jít do Kanpuru. Po nějaké době se vrací do Lakhnaú. Navštíví také svoje rodné město  Faizabad, setká se se svou matkou a dozví se, že její otec je mrtev. Bratr se ale nehodlá s její pověstí smířit a pokusí se ji zabít. Zachrání ji náhoda. Román vypráví příběh jejího života, naplněného bohatýma patronama, pro které tančí, píše básně a zpívá.           

   Důležitou roli hraje v tomto kontextu historie města Lakhnaú  (dnešní indický stát Uttar Pradéš), ležícího v někdejším Avadhu, jedné z 12 mughalských provincií (subas), ustanovených panovníkem Akbarem. Za místní panovníky  byli jmenováni nawabové ( nawab – plurál z arabského slova naib –  pomocník). Při tehdejší úrovni  komunikací byli prakticky neobmezení vládcové  svěřených  území. Byli pohádkově bohatí a často podléhali zženštilým mravům i módě. Na nawabských dvorech se za jejich podpory pěstovala zajímavá zábava, která ovlyvnila nejenom místní jazyk ale zasáhla i do dějin indické literatury. Vyprávění příběhů bylo spočátku jenom ústní tradicí, ale později se začali zapisovat. Vyprávěči příběhu pricházeli do Lakhnaú většinou z Dillí. Byli to často  kurtizány, tanečnice i zpěvačky v jedné osobě.  Mistrné vyprávění  udělalo z vyprávěčů legendy a přispělo k vytvoření bohatého jazyka, kterým se Lucknow proslavil po celém indickém subkontinentu. Nawábové měli své vlastní vypravěče a  naslouchání příběhům patřilo v té době k velice  oblíbené zábavě. Dokonce prý soutěžila s kouřením opia.            

      Samotné příběhy vycházeli často z populární  dastan-i-Amir  Hamza, knížky perského původu, vyprávějící příhody Amira Hamzy. Jednotlivé příběhy se dosuď vydávají v samostatných sešitech. Celá knížka má kolem 18 000 stránek.Autorství příběhů se připisuje Abdul Hasan Amir Chusrauovi (1253-1325). Byla to jedna z nejoblíbenějších postav indické historie- súfijský svatý, voják, hudebník a básník. Sloužil na dvoře Muhammada Tughlaqa (1325-1351), sultána tureckého původu, který se  „proslavil“ stěhováním  hlavního města z Dillí do Daulatabádu   do té míry, že Dillí zůstalo téměř vylidněno.                        

      Obě filmové verze příběhu tanečnice, poetky a kurtizány Umrao Džan  se nevymykají tradičním bollywoodskym formám. V prvním se hodně zpívá a tancuje, ale je evidentná snaha režiséra udržet dramatickou linii příběhu a počítat s hereckými výkony jednotlivých protagonistů. V hlavní roli svítí hvězda 80. let Rekcha. Skromné kulisy a výprava, melodramatické modelování jednotlivých scén,   je dnes málo zajímavým filmovým materiálem. Remake z roku  2006 si ovšem neklade za cíl přetlumočit životní příběh oblíbené básnířky . V hlavních rolích je Aišvaria Rai a Abišek Baččan, nejhvězdnější pár Bollywoodu. Mají před svatbou, která se uskuteční začátkem roku 2007  a tak se hlad diváků po jejich vzájemné souhře saturuje nad únosnou míru. Ve filmu  hrá hlavní roli krása Aišvarie Rai, všechno ostatní je méně podstatné.  Pro ty, které pohled na bollywodske ikony nevzrušuje tak jako domácí publikum je snad zajímavější výprava filmu. Kdo očekává autentické exteriéry starého Lucknow, čeká zbytečně.                              

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama