Komentáře: Smrt jako zkouška dospělosti.

Od: zemze

zemze — Sat, 26 May 2007 15:11:52 +0000

Mucednictvi
Mam pocit, ze mucednictvi neni vnimano ve vsech monoteistickych nabozenstvich stejne. Respektive zaklad tohoto slova je silne kulturne omezen. Mluvit tedy o jednom slovu v tolika jinych vyznamech mi neprijde stastne.

Zidovstvi ve sve davne tradici bylo spojeno s bojem o preziti, kde odpor proti zlu byl nezbytnym moralnim imperativem a existencnim prezitim. Prostor pro oslavu nasilne zemrelych tu je jen jako padlych v boji za preziti kmene. Rekneme blizko nasemu hrdinove.

Naproti tomu krestanstvi nasilnou smrt vlastniho tela ciny jinymi lidmi, jako zakonceni bezvychodne situace, posunuje do mucednictvi, kdy duch vitezi nad telem. Nejde ani o boj s jinymi ideologiemi ani o dobrovolnou smrt.

Islamska praktika dneska ukazuji nebo tise souhlasi s diametralne odlisnymi postrehy o smrti, tak jak ji chape zidovsko-krestanska tradice, kde v dobrovolnosti a samoucelnosti smrti neni opodstatneni.

Od: Viera

Viera — Fri, 25 May 2007 08:13:14 +0000

Stagnace a frustrace
Myslím, že oba pojmy jsou široké a pokrývají široké pole příčin, od osobních až ke společenským. Ještě za komunizmu jsem se snažila pochopit, co přitahuje moje britské kamarády do Východní Evropy, odkuď jsme se my snažili tak urputně dostat. Vysvětlovali mi to stagnací jejich situace (80. léta), nemožnosti cokoliv měnit, kdežto v Československu a Polsku je vzrušovala naše naděje.
Tady v Pákistánu je možná naděje na politické změny, ale to, co jsem se snažila popsat ( i v čl Pákistánske hodiny francouzštiny) je infantilizace společnosti a následné zneužíváni tohto stavu na skutečně cokoliv. Když mi jeden z členů našeho personálu , se slzama v očích vysvětloval, že jsem něco jako jeho maminka, přičemž je o hodně starší než já, myslela jsem si, že si ze mně dělá dobrý den. Nehybnost uprostřed blahobytu je vnitřní věcí každého jedince, jelikož společnost vytvořila podmínky pro kvalitní vnější život. Dynamický a vzrušující vnitřní život si musí zabezpečit každý sám.

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Fri, 25 May 2007 07:16:42 +0000

z přetlaku stagnace a nehybnosti
ve které se rodí frustrace a agresivita jedinců.
To je presne popsany.
Ja to vidim ve favelach v Brazilii. Je to univerzalni. Je to podstata vzniku brutality a nesmyslnyho nasili, ktery my, co mame kazdej den dobrou snidani a veceri a pres den co delat, nedokazeme pochopit.
Samozrejme to odsuzujeme, ale co by se stalo, kdybychom se dostali do stejnyho prostredi a museli zacit zit stejne nehybne?

Neni nahodou frustrace z nehybnosti a agresivita ze stagnace pricinou rostouci brutality i v rozvinutych zemich? Co vede zdanlive stastne a bohate zamestnance firem k tomu, ze bijou svoje zeny a na silnicich se snazi zabit bude sebe nebo nekoho jinyho?
Nehybnost uprostred trpytiveho sveta blahobytu.

Od: Jiri N

Jiri N — Thu, 24 May 2007 21:38:17 +0000

Mate pravdu a to je skoda
Článek je opravdu výbornej, jen mě jímá úzkost z toho, že máte pravdu…

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Thu, 24 May 2007 11:34:16 +0000

Vybornej clanek
Jenom ten konec mi prisel malinko „nezapustenej“ do tematu. Ale to je mozna muj problem.