Zpráva o tom, že se předsedovi vládnoucí PML (Pakistan Muslim League) Čódry Šujat Husajnovi podařilo domluvit se s vedením Rudé mešity (Lal Masjid) a vláda přistoupí na všechny požadavky radikálních kleriků, měla krátký život. V dnešním denníku Dawn se mluví o setkání předsedy s premiérem Šokatem Azízem a ministrem vnitra Aftabem Šerpaem. Novinářům oznámili , že zpráva bude “rekonfirmována” . Jednou z mnohých požadavků duchovních bylo například zavedení islámskeho práva šárie do denní a legální právní praxe. Odpůrci tohoto rozhodnutí se brání tím, že hodně ze šárie je už obsáhnuto v civilním zákonníku, obránci argumentují tím, že Pakistán je islámský stat a proto má jeho právní systém obsahovat výlučně islámské právo. ( podrobněji o dění kolem mešit si přečtěte článek Povstanie ako z učebnice, který připojuji)
Dnes od 9.30 pokračuje debata na Ústavním soudu, kam podal odvolaný předseda Iftikar Mohammad Čódry žádost o odvolání všech obvinění, které mu 9. března předložil president Mušarraf. Opoziční kritikové vyčítají vládě nevšímavost vůči aktivitám obou vzbouřených mešit . Po ulicích chodí hlídky studentek v nikábech, s holema v rukách, zapisují čísla aut, které řídí ženy, nebo je dokonce zastavují a “domlouvají “jim. V nebezpečí jsou i pouliční holiči , kteří mají zákaz holit muže, protože každý moslim má nosit bradu na dvě pěsti, nemluvě o obchodech s hudbou a filmama.
Když se objevili zprávy o tom, že tyto obchody mají ultimatum 30 dnů a pak je zavřou násilně, rychle jsem jela navštívit náš oblíbený obchod Illusion . Majitel mi ukázal dopis z Rudé mešity, kde se mešita distancuje od jakéhokoliv nátlaku. Když jim prý nějací rozhněvaní studenti udělají jakoukoliv škodu, je to čistě jenom jejich voluntarizmus. Tato informace může znamenat dvojí: po úspěšném brainwashingu jsou jeho absolventi s důvěrou vypuštěni do ulic, nebo jsou skutečně mimo kontrolu a už vůči nim nemůžou zasáhnout jejich “pedagogové”. Nasvědčoval by tomu i článek z posledního Friday Times (týdenník) , popisující dění na Pandžábské univerzitě v Láhauru, kde studenti se silným náboženským cítěním vytvářejí něco jako policejní mravnostní hlídky a kontrolují oděv svých spolužaček a stejně bdí nad morálku. Je nepřípustné, aby mladí muži a ženy spolu veřejně mluvili atd. Dění v Islamabádu zkrátka dává zelenou všem akcechtivým studentům. Já zrovna čtu Divoké labutě čínské autorky Ťung Čchang (Jung Chang), kde velice poučně popisuje vyčínění rudých gard za “kulturní revoluce”.
Jinde v Dawn sepisuje autor všechna provinění, kterých se dopustli studenti jak Rudé mešity, tak další mešity Džamia Hafsa. Provinění – pohybují se od početných únosů, urážek a ponižování až po porušování pravidel vynášení fatwy. Všechno se uvádí i s paragrafy. Mešity hrozí, že při jakémkoliv útoku, vypustí trénované samovrahy. Autor článku připomíná, že když věřící zabije věřícího je to velký a neodpustitelný hřích, uvedený i v Koránu.
Statistické údaje z Programu mezinárodních politických postojů (University of Maryland) asi překvapí málokoho: jenom 2 % Pákistánců ve městech věří, že za útokem z 11. září stála Al Kajda, 28% Egypťanů , 26 % Indonézanů, a 35% Maročanů. Každý třetí z jmenovaných zemí si myslí, že cílem americké politiky na Blízkém východě je rozšířit hranice státu Izrael.
Premiér Azíz se vrátil z Číny, kde podepsal 27 zmluv. Pákistán nabízí Číně energetický koridor ze zemí Blízkého východu, který má větší zásoby zemního plynu i ropy než země Střední Asie s nimiž Čína intenzivně rokuje. Nový přístav na pobřeží Arabského moře Gwadar byl vybudován také s čínskou účastí a Číňané se pdoílejí i na plánovaném budování megaletiště v Islamabádu. Nevyhnutné je i srovnávání obchodných výsledků indicko-čínského obchodu, který se má v následujících letech zvýšit o 30% a dosáhnout tak bilanci 160 miliard USD.
Azíz skonstatoval, že asijské země se z příjmatelů zahraničného kapitálu mění na investory. V tomto řebříčku vede Čína, která investuje v Japonsku, Jižní Korei, Singapuru a některých zemích Blízkého východu. Po návštevě ruského premiéra Fradkova minulý týden se k energetickému koridoru chce připojit i Rusko a využít trasu Gwadar- Střední Asie. Jak je vidět, mír v Afghánistánu potřebujou nejenom Amerika s Evropou. Dále se dovíme od vice- presidenta Světové banky pro Jižní Asii, který mluvil na Pakistan Development Forum 2007 o mnohem tristnějších číslech: množstvo Pákistánců dnes žije za míň než 1 dolar na den, i když příjem na hlavu (per capita income) se zvýší z 847 USD na 950 USD. V Pakistánu dnes žije 100 miliónu lidí ve věku nižším než 25 let. Vice- president Světové banky varoval vládu před narůstající sociální propastí.
Zahraniční investice tvořili v Pákistánu 5,6 miliard USD v minulém roce a v tomto se očekává jejich nárůst na 6 miliard.
Indie
Protože jsem kdysi psala o indických kastách ( www.tyzden.sk č. 13 Svět podle kast) zaujal mě článek o volbách do parlamentu v indickém státě Uttarpradéš (UP, jak se mu říká i tady v Pákistáně). Zajímavé je zejména postavení nedotýkatelných, jejich postavení v zemi označil premiér Manmohan Singh slovem apartheid, jsou většinovou společností neustále pronásledovaní, na druhé straně měli z rodiny dálita prezidenta a také slušné politické zastoupení.
Hlavními politickými stranami jsou tady strany nejnižší kasty šúdra – Samajwadi Party (SP), která reprezentuje střední a nižší vrstvy zemědělců a vládla v UP poslední tři roky. Jejími rivaly je strana dálitů ( dálitové- utlačovaní, jak se nazvali tvz. bezkastovní, nebo nedotýkatelní) strana Bahujan Samaj Party ( BSP).
Hlavní indické strany , vládní Congress Party a její rival BJP mají šanci zlepšit v UP svoje skóre, které CP ztratila v prosinci 1992 , kdy byla radikálnimi hinduisty zdemolována Babri Masjid ( mešita ze 16. století) za nečinného přihlížení vlády. Sklamaní moslimští voliči CP na stranu rezignovali. UP rozdělujou zejména rozdíly kastovní a náboženské, méně sociální a jazykové.
Afghánistán
Příští týden se očekává setkání Mušarrafa s Karzáím v Ankaře. Turecko se nabídlo jako sprostředkovatel urovnání vztahů mezi Pákistánem a Afghánistánem. Oba státníci přijíždějí na pozvání premiéra Recepa Teyyipa Erdogana. Prezident Mušarraf je velikým ctitelem Kemala Attaturka, zakladatele sekulárního tureckého státu, a jeho portrét prý visí i v jeho pracovně.
Problémy obou zemí jsou spojenými nádobami. Boj s Talibánem je oboustranný a autor článku Prohlubující se afghánská krize vidí souvislost mezi troufalostí obou bratrů ze vzbouřených islamabádských mešit a postupem Tálibánu v Afghánistánu. Ochota prezidenta Karzáiho vyjednávat se zástupci Tálibánu a nabídka administrativních postů ve vedení země nebyla příliš úspěšná. Proti Tálibánu se zvedá formace, podobná Severní Alianci a vyvolává obavy z dalšího etnického dělení Afghánistánu. Opatrné vyjdenávání ale beze znatelných výsledků pokračuje, i když krach smlouvy britských jednotek v Musa Qala (Helmand) se stal symbolem porážky NATO. ( viď článek Mier na troch stránkach papiera).
Poslední dva měsíce se vojska NATO v Helmandu a Kandaháru snaží v Operaci Achilles vytvořit podmínky pro rekonstrukci přehrady Kadžaki na řece Helmand, což by přineslo zásoby energie zhruba 1.5 miliónu lidí a podmínky pro dalši rozvoj oblasti.