Na přelomu září a října ( 26.9.-2.10.) se tedy setkal středoazijský filmový svět podruhé. Asistovali u toho i hvězdy, které už mají svůj zenit za zády, nicméně si je většina místního publika pamatuje: Catherine Deneuve, Jean Claude Van Damm, Johne Savage,Ornella Mutii, Michel Placido. Tiskovky a vůbec celá jejich přítomnost na festivalu byla nutným festivalovým bonbónkem davům, které si ještě stále cestu do kin složitě hledají.
Stepní blockbuster.
Průlomem v této neradostné situaci by měl být historický velkofilm Kočovníci, vyrobený v kazašsko-americké koprodukci na jehož světovou distribuci již práva zakoupila společnost Miramax za 20 milionů dolarů. Standartní blockbuster s rozpočtem 34 mil.dolarů a herci jako Jason Lee Scott, Mark Dacascos, Mexičani Jay Hernandez i méně známý Kuno Becker, je příjemnou podívanou ve stylu Troje, nebo jiných žánrových kolegů. Na jeho výtvarné stránce spolupracovali Kreka Kljakovič ( spolupracovník Emira Kusturici), Michael O´Connor ( kostýmy k Harry Potterovi ) a nad speciálními efekty bděl Yves De Bono (Pearl Harbour). Mezi producenty tohoto filmu se objevuje Miloš Forman a také jméno Ivana Passera , který byl prvním režisérem z americké strany ( z kazašské Talgat Temenov). Po problémech s financovaním i organizací natáčení Passera nahradil ruský režisér Sergej Bodrov, jenž má za sebou čerstvé zkušenosti z natáčení podobného historického projektu Čingischán a navíc zná prostředí i specifiku „lidských zdrojů“.Svůj debut kdysi natáčel v Kazachstánu.
Celý projekt vznikl pod záštitou prezidenta Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva.Hosté a diváci festivalu se ho nakonec v Paláci republiky, kde probíhalo zahájení nedočkali, oslovuje je ovšem v úvodě filmu. S ohledem na skoré prezidentské volby si lepší kampaň nemůže přát žádný politik.
Film je situován do 18. století, kdy turkické kmeny, organizované v jednotlivých chanátech, trpěli ničivými nájezdy mongolsko-čínskych Džungarů. Na tomto historickém pozadí se rozvíjí příběh chánova syna Mansura (Kuno Becker). Mudrc Oraz ( Jason Scott Lee) ho zachrání před džungarským přepadovým oddílem na čele s Šaryšem ( Mark Dacascos), který hledá novonarozené dítě urozeného původu. Šaman předpověděl džungarskému chánu Galdan-Cerenu smrt z rukou mladého Kazacha, jenž se mu postaví na odpor a posléze sjednotí všechny chanáty do neporazitelné, mocné říše. Příběh nevyhnutně doprovází milostná zápletka: Mansura, budoucího chána Ablaje vychovává Oraz tajně, nikdo neví, že je to syn chána Abulchaira . Mladý Mansur vyrůstá v odvážneho bojovníka ve skupince svých rovesníků a spolu se svým najlepším přítelem Jeraly (Jay Hernandéz) sdílejí lásku ke krásné Gauchar. Do této role obsadili režiséři filmu mladou vycházející hvězdu Ajanat Esmagambetovou, studentku almatinske university. Bouřlivá reakce sálu i jednotlivců, dala tvůrcům na vědomí, že záměr vyrobit kromě velkofilmu i vkusný balíček patriotistických emocí se povedl.
Boj o tromfy.
Do soutěže byl kromě Slunce Alexandra Sokurova a nejnovějšího hitu Kiry Muratovové Ladič, filmů s pestrým festivalovým pasem, zařazen i film Iránce Mohsena Machmalbafa ( Gabbeh, Kandahár) Láska, natočený v Tádžikistanu. Po Afganistanu zamířil mistr do Střední Asie, kromě Tádžikistánu objezdil i Kyrgystán a zkoumal možnosti spolupráce. Momentálně dokončuje svůj nový filmový projekt v Indii. Láska ( distribuční název filmu na Západě bude Sex a filozofie) je experimentem zkoušejícím složit dohromady něco medzi filozofickým traktátem nad podobami a osudy lásky a poezií, inspirovanou společným tádžicko-perským dědictvým. S mírnou a laskavou ironií vypráví příběh jistého Džona, mistra tance a básnika, který přilétá do Dušanbe jako jediný pasažér letadla a navazuje vztah s jeho mladou letuškou. Shromažďuje všechny své místní lásky a se stopkama v rukou měří minuty štěstí a přemýšlí o lásce.
Brát vážně tuto hru s obrazy asi cizinec s dostatečnou znalostí středoazijského emploi, nemůže. Staví v mnohém na místním kýči, nepříliš vzdáleném od jeho sovětských podob, pateticko oduševnělém vztahu ke všemu, co považuje za hezké a luxusní. Zní hudba ze starého gramofonu, objevuje se letuška s růží v zubech, dokonalá manikúra pózuje na skleničce se šampanským… Pak se vypelíchaný tanecmistr vznáší mezi děvčaty v černých dresech s háčkovanými šátky kolem beder a tváří se sentimentálně. Noblesní romantika, uprostřed ubohých domků, kde každý žije jak se dá. V každém případě v mnohém toto metaforické dílko vystihuje specifickou směs dojmů ze zvláštního světa, namíchaného z těch nejrůznejších vlyvů.Jury na čele s řeckým režisérem Theo Angelopulosem, který měl stejnou roli i na MFF v Montrealu, se rozhodla udělit Hlavní cenu Ladiči Kiry Muratovové a Cenu za režii Slunci Alexandra Sokurova. Cenu poroty obdržel film gruzínskeho režiséra Levana Zakareišviliho Tbilisi-Tbilisi, mračná mozaika hlavního města a jeho obyvatel z posledních let.
Středoazijské panorama.
Představení každé z kinematografií SA několika filmama a odpolední diskusí nabídlo možnost udělat si obraz o situaci, ve které se nachází. Jednoznačně nejstabilnější je situace v kazašské kinematografii, kde se formuje nejenom standartní model produkce, od velkofilmů k autorským dílům, tvorbě pro děti, hudebním a animovaným filmům. Téměř 15 let po rozpadu Sovětského svazu a různým koketerím s Tureckem, Čínou a Iránem, je zejména v kultuře nejsilnějším zrcadlem, podle kterého se měří téměř vše, Rusko. Vedou se diskuse o tom, jak se tam povedlo vytvořit model producentského filmu, s konečnou platností katapultujícího na vrchní místa ratingů návštěvnosti domácí filmy. Kazachstánu zatím víc pomáhají koprodukce, než výlučně vlastní zdroje a mnoho ze známých kazašských režisérů se dnes pohybuje spíš v Americe a Evropě, než doma.
Kyrgyští filmaři se intenzivně snaží vybudovat struktury, potřebné k produkci filmů a zatím tedy točí v poloprofesionálních podmínkach zejména mladí s docela zajímavými výsledky. Kyrgyzským hitem z minulého roku se stal film Ernesta Abdyžaparova Saratan, který se v rámci soutěžní sekce Na východ od západu promítal letos i v Karlových Varech. Postava kyrgyzského filmu číslo jedna Aktan Abdykalykov (Beškempir, Opice) zatím schání peníze na nový projekt.Uzbekistán představil v soutěži nový film Jusufa Razykova Pastýř, lyrický příběh ze současné vesnice o složitých vztazích jeho obyvatel postavených před rozhodnutí zůstat nebo odejít za lepším životem. Uzbecký film je plně v moci státu a jeho finančních zdrojů, i když prezident Karimov slíbil v jeho rozvoji účinnou pomoc.
Tádžický film je podle slov domácích filmových kritiků rozerván na dvě části- domácí a emigrační, vzdalující se od měnící se reality. Jeho dva nejznámější tvůrci – Bachtiar Chudojnazarov a Džamšed Usmonov žijí v Německu a Francii. Točí se zejména na video. I když program sliboval i turkménskou delegaci , Turkméni nakonec nepřijeli. Zastupoval je režisér Chodžakuli Narliev , tvůrce kdysi slavného filmu Nevěsta. Přijel ovšem z Moskvy, kde žije a pracuje.
Závislost kinematografií od rozvoje ekonomiky, je na středoazijském příkladu víc než jasná. Kazachstán prodělává díky ropě a zemnímu plynu ekonomický vzestup, což také znamená více filmů a více kin. Je tady navíc step s dramatickou kočovnickou historií, kulisa jako stvořená pro nový akční žánr. Přítomnost hollywoodských producentů možná skutečně není náhodnou. Kromě přírody láká taky dostatek levných profesionálů a obrovské filmové studio, vstávajíci z popela. Jestli se skutečně stane novým středoazijským honkongem, jak předpovídají někteří odborníci , rádi uvidíme.