Reklama
 
Blog | Viera Langerová

Tušo toj – narozeniny po kyrgyzsky.

              Život v mezinárodní komunitě má kromě občasných komunikačných problémů i svoje příjemné stránky – společné oslavy nejrůznějších svátků, počínaje narozeninami skotského básnika Roberta Burnse, holandskou vánoční „amarylis party“( při které dostanete v malém květináči  cibulku krásné amarylis, kvetoucí na Štědrý den) přes obřízky, svatby a několikanásobné oslavy Nového roku. 

                Naši kyrgyzští přátelé v Islamabádu přispěli nedávno do naší “sváteční sbírky“  novým zážitkem, testujícím dokonce  atletické dispozice všech zúčastněných..              

                  Specifika života nomádů, kočovnická mentalita , životní styl , zvyky a  nakonec i filozofie, vycházející především ze života v přírodě a s přírodou,  je vzrušující svou  jinakostí, pohledem na pohyblivý, ale jednoduchý a  pustý  svět širé stepi. Ve Střední Asii mě vždy fascinovali  plechové ukazatele vzdáleností, hlásající   nejbližší důležitá městská centra vzdálená na tisíce  kilometrů.

                Geografický profil Kyrgystánu se ovšem od sousedního Kazachstánu poněkud liší, je to více hornatá nežli stepní země. Horské pastviny ovšem dovolovaly kočovat se stády dobytka  a sdílet tak s Kazachy kočovnickou kulturu. Na té bylo zajímavé kromě jiného množství  různych krabiček a dřevěných obalů, do které ukládali všechno, co se mohlo rozbít. Základním atributem kočovnické kultury je především  pohyb a rychlé přemísťování z jednoho místa na druhé  a tak se v jurtě téměř vše dá skládat a rozkládat.

Reklama

             S pozvánkou na dětskou slavnost ročního syna našich  přátel jsme obdrželi také podrobný popis  rituálů spojených s narozením dítěte a jeho dospíváním. 

              Za sdělení radostné správy o novém človíčkovi dostávají  kyrgyští poslové „sujunču“ dárek, odměnu. Slavnost prvního rodinného  představení novorozeného dítěte se nazývá „bešik toj“  nebo „žentek“ . Přicházejí na ní hosté s „korunduk“ dárkama k této příležitosti. Součástí svátku je sdělení jména „at kojnuu“. Nejstarší žena  v rodině ukládala dítě do kolébky „ bešik“ se slovama: „ Není to moje ruka, ale ruka matky Umaj*, Fatimy, Zuchry… Ať tvrdě spí a je ochráněn majitel kolébky.“ Kolébka se objevila v domě  40 dnů po narození dítěte. Při té příležitosti dítě omývali  čtyřiceti lžičkami teplé vody a stříhali mu první vlásky „karyn čač“ . V ten den upekla rodina 40  kulatých kousků chleba  nebo 40 malých  palačinek „kyrk čelpek“  a rozdali je 40 dětem.

        Když dítě dosáhlo jeden rok, svolávali se hosté na „tušoo toy“. Dítě se zavázanými nohami se postavilo před jurtu a běžela k němu  skupinka dětí, nebo dospělých. Běhu se říká „žaryš“. Kdo doběhne první a přestřihne, nebo přetrhne tkaničku svazující nohy,  dostává odměnu. Tkanička musí být z bílé a černé vlny, symbolizující boj dvou principů světla a tmy, dobra a zla. Platí to i pro budoucnost dítěte, skládající se nejenom ze šťastných, světlých dnů, ale také těch temných a smutných. Díťě musí být připraveno na všechny.  Cíl běhu je magický, má pomoci dítěti naučit se co nejdřív stát na vlastních nohách a  samostatně chodit.

         Malý Danyar trpělivě spočívá v náručí své maminky Gulnary a s nadějí na dárek se k němu vrhají hosté. Běží děti i dospělí. Dárky ovšem dostáváme všichni. Největší radost máme z nového románu Čingize Ajtmatova s názvem Když padají hory. Přechod z jedné věkové kategorie do druhé je také provázen rodinnými rituály.  Klukům ve věku 3,5, nebo 7 let (musí to být liché číslo)  se dělá obřízka „sunnet“. Devítíletým, nebo desetiletým dívkám se rozpletli se dva copánky a zapletlo asi 20 menších. Tak se stávali dopělými. Měnil se jejich oděv,  pravidla chování byli složitější, dívka  si už nemohla hrát s dětma, musela se držet v ústraní a demonstrovat svojí skromnost a pokoru.

    Když si mladý Kyrgyz poprvé sedl na koně, slavilo se také, svátek se jmenoval „atka mingizuu“  a první holení vousů „murut serpuu“ má také svoji sváteční verzi: otec zařízl berana a s masem poslal svého dospívajícího syna k příbuzním.Ti organizovali holení, nebo stříháni vousů a darovali mu koně. 

Tradiční iniciační rituály, nebo jejich moderní verze, přispívají ke  „zdraví“ společnosti zejména co se týče hladké generační výměny. Silně patriarchální prostředí, kde rituály tohto typu absentují  a otci,  nebo  nejstaršímu bratru jsou podřízení všichni a bez  věkového určení, hrozí úskalím nebezpečné infantilní nedospělosti a nárustem potenciální agrese (čtěte v mém blogu článek Smrt jako skouška dopělosti). Forma a druhy těchto rituálů mají pro kulturní profil jakékoliv společnosti  značnou výpovědnou hodnotu.

* Umaj – bohyně turkského šamanismu, chránící ženy a děti